Cena hrdosti

25. března 2011 v 16:32 | Ellie |  Me & Diary..

Hrdost je krásná věc, to jo, ale jak se říká hezky lidově "vocaď pocaď". Hrdost lidi dělá lepšími ale taky nesnesitelnými, v případě že je jí moc. A podle mě existuje vícero druhů hrdosti. Je tu hrdost "neegoistická", to je taková ta že jste hrdí na někoho blízkého, že se zachoval tak jak se zachoval a podobně. Pak je tu hrdost "egoistická", která je záležitostí čistě osobní.
Každý člověk musí mít nějakou tu hrdost, i když se to na první pohled nemusí zdát, protože kdyby neměl aspoň ždibínek této vlastnosti, nemohl by o sobě mluvit jako o člověku. Hrdost je jedním ze základů lidství, hýčkáme si jí po tísíce let a jako taková už se v nás prostě zakořenila. Hrdost nás omezuje a zároveň dává křídla a pokud s ní člověk nakládá citlivě, je mu vždy ku prospěchu. Jenže člověk je tvor mylný, a tak chodí po světě mnoho lidí, kteří nechávají svou hrdost, aby jim zabránila použít i ostatní prostředky rozhodování kterými disponují.
Pak se tu ovšem objeví zákonitě střety mezi takovýmito "přerostlými" hrdostmi a dochází k situacím takovým, že ani jedna strana nehodlá ustoupit i když jí mozek (potažmo rozum) a jiné orgány našeptávají, že právě ustoupení by mohlo být řešením. Hrdý člověk si říká, že přece neustoupí a nesníží se k tomu, aby přiznal chybu a plazil se za tím druhým pro odpuštění, druhá strana je na tom úplně stejně jen s tím rozdílem že se nechce snížit k tomu, že by jako první zakopala válečnou sekeru a šla se usmířit a tím pádem by zákonitě dolejzala a připustila by, že se tolik nestalo; vždyť přece ona je ta které bylo ublíženo! Tenhle přístup je chyba, naše hrdost je sice super věc, ale v tomto případě se obrací těžce proti nám a my jsme hloupí že jí to neprokouknem.
Neříkám, že bychom si měli promíjet všechno, naopak nesmíme si nechat navzájem projít nic, jinak bychom skončili za chvíli asi hodně špatně :-). Já jen říkám, že není tak špatný vyjít si vstříc a dopomoci tak k překonání problému. A neptejte se kdo má udělat první krok, udělejte ho společně. (a potkáte se přesně v půlce ;-) )

Rada pro ty co už něco provedli:
Sakra lidi, občas si uvědomte rozsah toho co jste udělali nebo řekli, to co se může zdát jako banalita může druhýho zabolet víc než si myslíte. Pokud se už člověk urazí a nekomunikuje s vámi, většinou stojí za to vynaložit určité úsilí (spíš VĚTŠÍ než menší) na to, abyste věc urovnali. Mějte důvěru v to, že v tu chvíli udělá první vstřícný krok i ten druhý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama