Úplňková idyla...

23. března 2007 v 23:36 | El |  Bestiary - články
Pokaždé, když uslyšíte slovo vlkodlak si určitě vzpomenete na povinný úplněk a pod ním vyjícího a nesmírně chlupatého člověka s ne tak docela lidskými rysy. Mám pro vás zdrcující zprávu, smiřte se s tím, že žádní vlkodlaci nejsou. Je to pouze váš nadmíru ochlupený soused, vracející se z hospody. Smutné zjištění, že? No ale je jen na vás, jestli věříte tomuhle žvástu nebo faktům, která vám tu tak trochu nastíním pro lepší představu o celé věci.
Pro začátek bychom měli vědět, že většina pověstí o vlkodlacích má reálný základ v lidském strachu z šelem, konkrétně vlků. Vraťme se do Evropy dvanáctého století. Tady i v Asii byli vlci docela běžným (a nebezpečným) jevem a být vesničanem, tak do lesa nevkročím ani za stádo krav a deset zlatých. V některých částech Evropy tehdy dokonce existovalyinstituce pro kontrolu vlků a vydržely světe div se, pomalu až do dnešní nedávné doby. Nutno říct, že některé vskutuku hrůzostrašné historky o krvelačných vlčích bestiích, dokázaly zapůsobit a někteří jedinci si tak získali pověst hromadných vrahů - jako třeba gevaudanská bestie, která sužovala chudáky vesničany kdesi ve Francii a zabila jich asi tak 60. Ale více než vlků samotářů se lidé báli spíše smeček, třeba během občanské války, která probíhala roku 1439, se takové smečky vlků dostaly až do Paříže, kde zabily až 14 lidí. Jenže tohle byli ještě vcelku normální a hodní vlčci, zkrátka domácí mazlové (chlupaťoučcí a hodí se do bytečku!). Největší hrozbou byli vlci nakažení vzteklinou. Stačilo normální kousnutí a zajistili vám v té době téměř jistou a hodně pomalou bolestivou smrt.
Není se tedy co divit tomu, že vlci tenkrát neměli nejlepší reputaci. Strach z nich pronikl do mnoha tehdejších kultur a poznamenal je. Třebas v norské mytologii velmi známý vlk Fenrir, kterému zachutnala Odinova ruka. Ve středověké Evropě byl vlk věšen na šibenici vedle odsouzeného zločince. A mnoho dalšího..
Jedno je jisté, vlci tenkrát nebyli na žebříčku popularity nijak vysoko. Každý je viděl jako chytrá a zlá zvířata, útočili na člověka a často vyhrávali. Byly jim přičítány nejhorší lidské vlastnosti a tady už je jasné pojítko k vlkodlakům jako ztělesnění toho nejhoršího člověka. A teď vám povím pohádku (k tématu samozřejmě):
Žil byl jeden sedlák a ten měl jako největší zábavu to že se považoval za vlka a útočil na lidi, několik jich zabil anebo zle potrhal svými zuby. Když ho chytili tvrdil, že sice nevypadá jako vlk, ale to jen proto, že má chlupy skryté pod kůží. A naivní spoluobčané tomu uvěřili a hned mu rozřezali ruce i nohy aby se přesvědčili. A našli co? Našli h…hodně krve, masa a spoustu dalších blivajzů co se objeví, když rozřežete člověka. Muž krátce nato podlehl svým zraněním a zemřel, přišel tak o další legraci při mučení a soudu.
Tato událost, která se stala v roce 1541 v Padově ukazuje na lidskou zabedněnost typu "Je to čarodějnice. Na hranici s ní!!!"
Ve skutečnosti šlo o nemoc zvanou lykantropie - psychická porucha při které si člověk myslí, že se promění ve vlka; anebo o porfýrii, což je geneticky podmíněná choroba, která způsobuje různé tělesné deformace jako je například nadměrné ochlupení, (ano konečně je na scéně soused) deformace kostí a tkání, citlivost na světlo a jiné příjemné věcičky. Ale malé procento případů se nedalo vysvětlit nemocí, ani vzteklinou nakaženým vlkem. A tak je pořád otázkou zda vlkodlaci skutečně existovali a pokud ano jsou mezi námi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama